Aneb zamyšlení nad tím, či vybrat klasiku nebo se oplatí sáhnout po nečem alternativnějším

Důležité rozhodnutí

Je velmi fajn, když se rodiče (poukazuji na to, že oba), zamyslí nad tím, co očekávají od školy pro svoje dítě. Možná to berete jako samozřejmost, ale stále se ve své praxi setkávám s velkou skupinou rodičů, kteří školu pro svoje dítě vybírají podle lokality (nejblíže k bydlišti). Není asi nutné vysvětlovat, že stejně jako ve školce, tak během školních let, svěřujete své dítě do ruk učiteli a systému na převážnou část jeho dne. Proto bychom si jako rodiče měli položit otázku, co a kdo chceme, aby ho v této době ovlivňoval a působil na formování jeho osobnosti. Jedná se o významný vliv na dítě, proto je Vaše rozhodnutí velmi důležité.

Jaké jsou možnosti?

V současné době máme již možnost si vybrat. Ne ze široké škály možností, jako je tomu v zahraničí, ale alespoň z něčeho. Pokud se už rodič zamýšlí nad výběrem školy, tak většinou základní volba je mezi školou státní nebo soukromou. Soukromé školy nejsou bohužel dostupné pro každého, ale dají se najít i dostupnější varianty. Upozorňuji však rodiče vždy na fakt, že soukromá škola ještě vždy neznamené výraznou odlišnost od klasického systému. Ano, vetšinou tam najdete menší počet dětí ve třídě, v některých rozšířenou výuky např. angličtiny, příjemnější komunikaci s rodičem, ale stále se nemusí jednat o zásadní změnu vyučovacího systému, který je běžný na státních školách.

Alternativní školy

Další variantou jsou alternativní školy, které jsou v řadě věcí odlišné a fungují úplně jinak a na jiných principech, než školy klasické (ať už státní, nebo soukromé). Ze strany rodičů to však vyžaduje seznámit se s těmito odlišnostmi, pochopit je a říct si: „Ano, to je něco, co chci dopřát svému dítěti a plně se s tím ztotožňuji“. Jednou z možných alternativ jsou i montessori základní školy. Školy postavené na individuálním přístupu k dětem, na snaze dosáhnout potenciálu dítěte a pomoci jim vyrůst a dospět ve výrazné osobnosti. Základní principy montessori školy si můžete prečíst tady. Základní principy montessori školy si můžete prečíst tady.

Nesetkala jsem se ještě s člověkem, který mi by řekl, že se mu líbí současný klasický systém. Každý jeden mi řekne, že se mu nelíbí to či ono. Že se mu nelíbí, že celý systém je založený na memorování, většina rodičů si povzdychne nad tím, jak je náročné ještě po práci řešit s dětmi domácí úlohy, další rodič má zkušenost se šikanou ve škole. Ale i přesto se někteří rodiče bojí udělat rozhodnutí dělat věci jinak.

Nenechme, aby nás ovlivňil strach z neznámého, popř. nedostatek informací.

Setkávám se s tím, že rodiče ovlivňuje strach, že i když se mu alternativné metody líbí, vidí v nich smysl, tak ho zabrzdí strach. Je pro něho důležitější pocit, že s tímto starým systémem má už zkušenosti a nového se bojí. Já tyto pocity úplně chápu a narážím na ně v praxi dost často. Ale zkusme jednat a žít bez toho, aniž by nás ovlivňoval strach. Často v článcích o seberozvoji čtu, že odpovězte si na otázku, co byste dělali, kdyby Vás neovládal strach? Přijměte ho a vykročte ze své komfortní zóny. Pak se dějí velké věci a člověk může hodně získat. Píše se tam: Nemějte strach ze změny zaměstnání, udělejte to! Nebojte se jít poprvé sami do fitka, překonejte to a uvidíte, jaký pocit budete následně mít a co Vám to přinese… A tak dále bych mohla pokračovat.
Rozumím i tomu, že se jedná o naše děti, o to nejcenější, co máme, a bojíme se rozhodovat o něčem, co tak dobře nepoznáme. Ale nebudou nám naše děti vděčné za to, že jsme právě byli vědomí a už tenkrát, kdy to ještě nebylo úplně bězné, jsme je přihlásili na inovativní školu? Nepoděkují nám jednou za to? Nebo naopak nebude jim líto, že jsme nenabrali odvahu a dali jim pouze stejné šance a možnosti jako 99% ostatním?

Naše volba byla jasná

Jak to máme my? Debatovali jsme s mojim mužem hodiny o tom, co očekáváme od základní školy pro našeho staršího syna, když na to došel čas. Byla nám jedno lokalita, technické vybavení učeben, množství nabídnutých kroužků nebo interaktivné tabule… Šlo nám o hodnoty školy, systém, jakým se dítě učí a především o kvalitu lidí, kteří budou našeho syna denodenně ovlivňovat, tj. osobnost, zkušenosti a kvalita učitele. Jaké další otázky jsme si pokládali si můžete přečís v tomto mojem příběhu. . My jsme se rozhodli pro cestu montessori vzdělávání a nelitujeme toho. Naopak vidíme, že naše dítě je ve škole šťastné, že se tam stále těší i po třech letech. Vidíme, že je samostatný a v srovnání s vrstevníky má své představy, cíle, očekávání, umí je pojmenovat. Je zdravě sebevědomý a nebojí se prezentovat svůj názor, ani komunikovat s dospělými. Vím, že díky tomu, v jakém prostředí se formuje, nebude mít problém v životě stát na vlastních nohách a jít si za svými sny. A to je pro nás rodiče to nejdůležitější.

 

Jsem maminou 2 úžasných chlapců, zakladatelkou 1.anglické školky a základní montessori školy v Žilině. Už 13.rokem pomáhám dětem na jejich cestě životem a také rodičům v tom, aby si byli jisti, že jejich děti jsou v těch správných rukách. Mojí vášní a prací, která mě naplňuje, je společne se svojím úžasným týmem učitelů vytvářet prostředí pro děti, ve kterém získají nejen potřebné znalosti a schopnosti pro život, ale především důvěrné a láskyplné prostředí, díky kterému z nich vyrůstají (vyrostou) jedinečné osobnosti.